Hlavní město Karamosu. Sídlí zde církev, soudy, a diplomati ze všech velkých měst a rodů.

Vaenar byl vybudován na pláních po konci války bohů a vítězství Vaena. Hlavní brány do města jsou ze severu, a směrem dál na jih se postupně budovy stávají většími a zdobenějšími. Město je protkané ulicemi, které se na konci spojují před jižním náměstím. Kolem něj stojí všechny důležité církevní chrámy (čti paláce). Jižní cíp města uzavírá katedrála s předsazeným balkónem.

Částí města je také park se sbírkou soch všech prvotních oblíbenců Vaena, často nazývaných proroky. Jako poutnické místo láká mnoho lidí, kteří pak často navštíví také veřejné schůze zastupitelů měst. Po jejich ukončení mají možnost přinést své problémy nebo návrhy před řadou knězů.

Město bez hradeb hluboko v horách v srdci Karamosu. Zdánlivě nehostinné prostředí původne skrývalo jedno z prvních nalezišť magických krystalů. Rychle zde vyrostla obchodní vesnice a pak univerzita pro studium těchto krystalů přímo od momentu jejich nalezení. Kolem univerzity pak rostl řád mágů, kteří rozhodovali, jak naložit se zásobou a novými vynálezy z univerzity.

I když se magie dokáže postarat o mnohé problémy a dokonce o zásobu vody, většina jídla ve Falinoru pochází z dovozu z okolních vesnic. Aby s nimi mělo město dobré vztahy, posílá do okolí studenty, kteří podporují růst plodin, chrání nástroje a domy před zničením a léčí nemoci místních, zdarma.

Centrum obchodu celého Karamosu. Místní úrodná půda a snadný přístup k pitné vodě z hor umožnil rychlý nárůst populace, zatímco snadná přeprava po vodě umožnila centralizaci všeho zboží z okolí jezera na jednom místě - od kamene přes dřevo až po jídlo.

I když oficiální sídlo většiny šlechtických rodů je ve Vaenaru, svůj čas tráví obvykle spíš tady v Ostaru, kde dohlíží na hladký průběh obchodu. Výjimkou je rod Vilványi, který pochází právě z Markuse Vilványiho, Vaenova oblíbence, kterému se připisuje hlavní role ve vybudování Ostaru.

Hlavní přístav Karamosu ležící na západním pobřeží. Obchodní uzel pro lodě ze severních zemí (obchodující s kožešinami a ledem) a jihu (exotické maso a koření). Sídlo pro mnoho obchodních společností. Od ostatních velkých měst je ale odděleno pohořím, a proto si vede vlastní soudní a armádní spolky. Posledních 100 let je ale sídlem zkorumpovaných cechů a v noci se člověk bez dýky do ulic nižší čtvrti moc neodváží.

Přístavní čtvrť je známá pro ty, kteří jsou ochotni tvrdě pracovat za dobrý plat, a někteří se odváží jít na měsíce pracovat na jednu z lodí. Všichni ale znají legendy o těch, co cestovali na západ, a jak špatně jejich výprava dopadla.

Město na severozápadě, poslední velká zastávka před "pásem nikoho" - pláněmi, které oddělují Karamos od tundry a kde se často potkávají jednotky z Vaenaru s nájezdníky ze severu.

Původně byl Morhain poutníckým městem pro věřící. S rozkvětem obchodu jej ale začali využívat pašeráci jako spojku pro kontraband a díky lehce podplatitelným šlechticům se z města stalo centrum podsvětí Karamosu.

Nyní je to město plné zlodějů, špehů, překupníků, hráčů a lehkých děv. V temných uličkách se prý obchoduje i s otroky (praktika, která je přísně trestána). 

Sídlí zde také všechny 4 největší rodiny podsvětí: rodina Sirk, zodpovědná za dozor nad kontaktem s církví a mágy; Rodina Nuurn, která řídí vlyv na politiku a kontakty na šlechtu; rodina Ištur, pod kterou spadá většina fyzické síly podsvětí; a rodina Provor, která kontroluje alchymii, magii a obchodní vztahy.

Morhain slouží jako základna také pro organizátory Doupěte, i když samotná aukce může probíhat i na druhé straně Karamosu.

Za východními lesy leží rozlehlá poušť, ve které již dlouhé věky stojí měststké státy, věčně propletené ve svých válkách.

Každé město se považuje za centrum civilizace a ostatní státy mají za své poskoky a rebely. Jediný důvod, proč neútočí na svého bohatého západního souseda je, že příliš mnoho svých zdrojů věnují boji mezi sebou.

Kromě cti je ale na východě běžným platidlem voda. Zejména v letních měsících si karavana vezoucí barely pitné vody z hor dokáže vydělat roční plat - pokud tuto cestu přežije.

Mnozí slyšeli o těch, kteří se na lodi vydali za hranici známého světa, přes oceán na západ. Většina z nich se už nikdy neukázala. Jsou ale tací, kteří připluli zpátky - někdy na stejné lodi, jindy ne, většinou s artefakty a poklady, které se jim postaraly o spokojený život, někdy jen s jedinou mincí, ale vždy mentálně poznačeni do bodu, kde se jim nikdo neodvážil oponovat.

Když už navrátilec promluvil, bylo to těžce srozumitelné. Mluvili o bozích, o světech jako žádné jiné, o monstrech převlečených za lidi a o vizích, které na ně čekají za oponou. Příběhy praví, že dřív nebo později tito lidé nevydrží a vydají se zpátky na západ. Neví se o nikom, kdo by se vrátil podruhé.

Tundra, ledoví draci, kočovné kmeny.

Severní tundra je neúprosná. Nikdo neví, jak velká je, i když je jasné, že je větší, než Karamos. Kočovné kmeny, které tam žijí, mají odolnost obrů a sílu monster. To všechno ale potřebují, pokud mají přežít věčný boj s ledovými draky, kteří z nebes terorizují jakoukoliv větší usedlost.

Zimní měsíce je přináší na jih, blíž k hranicím s Karamosem, kde se snaží najít obživu a možnost obchodovat s těmi, kteří si na to troufnou. Severní kmeny jsou známé jejich náladovostí: jeden špatný návrh ceny nebo poznámka vůči lidem, a letí proti vám sekera. Úspěšní si však mohou odnést obří kožešiny a vzácné ingredience. 

Nejvzácnější jsou však šupiny severního draka, posvátný a střežený poklad se zázračnými vlastnostmi. Seveřané by je nikdy neprodali, a právě za jejich krádeže se postupem času vůči Karamosu vytvořila nenávist.

Jižní džungle je zejména díky její neprůchodnosti dodnes téměr neprozkoumána oblast. Na západním pobřeží je pár měst, které jsou otevřeny obchodu, avšak ve vnitrozemí je to pro mnohé ztracený případ: pokud vás neuštkne jedovatý had nebo neroztrhá šelma, počká si na vás šíp od domorodých kmenů. 

Neví se o významných surovinách ani pokladech, které by v džungli čekaly, a tak jsou tyto oblasti ponechány svému životu. Samotní domorodci se zdají být extrémně teritoriální, ale jen v obraně, ne v expanzi. Vzhledem k zásadně odlišnému klimatu se předpokládá, že Karamos nepovažují za obyvatelný.